• Úvod
• O projektu
• Badatelské prostředí
• Přihlášení

Základní informaceČlánek v UN

UN z 19.9.2066, autor: Vlastimil Ježek, gen. ředitel Národní knihovny ČR, absolvent FF UK: obor čeština – dějepis

Vyšehradský kodex či Dalimilova kronika do každé školy

Díky dohodě mezi Národní knihovnou ČR a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy se od počátku školního roku 2006/2007 otevírá všem typům českých škol (od základních až po vysoké) plnohodnotný přístup do národní digitální knihovny pro rukopisy a staré tisky – Manuscriptoria. Zatímco běžný, nelicencovaný přístup nabízí „obrázky“ velikosti poštovní známky bez možnosti s nimi jakkoli dále pracovat, nyní mohou nejen učitelé češtiny a dějepisu využít pro výuku digitální zobrazení významných písemných památek historie ve skutečné velikosti originálu. Spolu se svými žáky mohou dokonce při dalším zvětšení zkoumat i detaily, které zůstávaly po léta skryty i vědcům s oprávněním studovat originály přímo v Národní knihovně. Pro potřeby výuky si učitelé mohou cokoli z Manuscriptoria také vytisknout, k dispozici jsou kromě digitálních kopií samozřejmě i texty popisující tu kterou prezentovanou památku. I když digitalizováno dosud není vše, co Národní knihovna ochraňuje a zpřístupňuje, počet digitalizovaných stran rukopisů a starých tisků je úctyhodný: přes 700 000. Více dosud nenabízí žádná jiná evropská knihovna, národní nevyjímaje.

Není asi třeba zdůrazňovat, že české dějiny nejsou jen dějinami bitev či politických událostí a dějinami státu s jeho významnými představiteli – panovníky či prezidenty, ale že jsou i dějinami myslitelů, jakými byli Hus, Komenský a dlouhá řada dalších. V neposlední řadě jsou také dějinami „běžného“ člověka a každodenního života. Ti všichni zanechali nejen našemu národu, ale i evropské kultuře řadu hodnot v podobě písemných památek, které nejsou mrtvé, ale neustále k nám hovoří. Jen je potřeba jim umět naslouchat. Naslouchat historii se člověk učí odmalička. Těmi, kdo vedou jeho první kroky, jsou vedle rodičů především učitelé ve školách a pracovníci kulturních institucí. A právě kulturní instituce se v posledních letech snaží školám v této oblasti pomáhat. Znalost života a díla našich předků by neměla být jen jakousi kulturní povinností, ale mohla by se stát i názornou ukázkou, zábavou a inspirací.

O to vše v poslední době usiluje Národní knihovna České republiky tím, že digitalizuje písemné památky ze svého fondu – středověké rukopisy, staré tištěné knihy, mapy a hudebniny a zpřístupňuje je veřejnosti prostřednictvím digitální knihovny - Manuscriptoria. Národní knihovna však není jediná, kdo své památky prostřednictvím Manuscriptoria zpřístupňuje. Činí tak i významné české a také některé zahraniční kulturní instituce (knihovny, muzea, archivy). Díky tomu dnes Manuscriptorium obsahuje okolo 700 000 tisíc digitálních obrazů vzniklých snímáním historických knih a neustále se rozrůstá. Výhodou Manuscriptoria jako digitální knihovny je, že zájemce už nemusí chodit za památkami do knihovny jako kamenné instituce, ale Manuscriptorium přijde přes Internet až k němu. Může se tak stát významným pomocníkem pedagoga i studenta.

Jak taková digitální knihovna vypadá? Skládá se ze dvou základních částí: jednou je elektronický katalog historických fondů, který umožňuje snadný přístup k informacím o knihách a odkazuje uživatele na existující originály knih a jejich digitální kopie. Druhou částí je samotná digitální knihovna, ve které si zájemce může prohlížet celé historické knihy na monitoru počítače. Studenti se tak mohou setkat tváří v tvář s Dalimilovou kronikou, se spisy Jana Husa či Komenského, prohlédnout si nádherně ilustrované středověké rukopisy, které vznikly v klášterech nebo byly napsány pro významné šlechtice a panovníky a jejichž originál by jen těžko kdy spatřili. Mohou si číst ve starých v cestopisech, listovat v herbářích, prohlížet si astronomické a fyzikální přístroje z různých staletí. V některých rukopisech uvidí, jak se lidé ve středověku oblékali, jaké měli zemědělské, řemeslnické nebo dokonce hudební nástroje. Především však zde najdou řadu jmen autorů a jejich děl, s kterými se setkali v průběhu výuky.

Dohoda mezi Národní knihovnou a MŠMT je prozatím uzavřena na jeden školní rok. Jen na vás, učitelích a školách, a vašem zájmu bude záležet, zda vám Manuscriptorium zůstane plnohodnotně otevřené i pro roky další, zda budete mít chuť ve spolupráci s námi učinit z této digitální knihovny, která má velkou šanci stát se v blízké budoucnosti knihovnou evropskou, jakousi moderní laboratoř pro dějepis, literaturu a umění, využívanou pedagogy nejen pro zpestření a odlehčení hodin dějepisu, literatury, výtvarné výchovy či hudební výchovy, ale i botaniky, fyziky... Je třeba otevřeně dodat, že i pro nás bude takto široké otevření Manuscriptoria zatěžkávací zkouškou. Věřím ale, že ve spolupráci s vámi (připomínky můžete zasílat na skoly@manuscriptorium.com) to zvládneme. Nevyužívat možností digitální éry, která podobně jako doba Gutenbergova podstatně rozšiřuje možný počet uživatelů písemných dokumentů, by podle mého soudu byla velká škoda.